zuří na Uranu. Pomocí adaptivní optiky desetimetrového Keckova hvězdářského dalekohledu na havajské hoře Mauna Kea je pozoroval prof. Imke de Pater z University of California v Berkeley se svým týmem. Atmosféra Uranu se rozbouří každých 42 let při rovnodennosti, když sluneční paprsky dopadají kolmo na rovník. Na obrázku pořízeném v infračerveném světle o vlnových délkách 1,6 - 2,2 mikrometru vidíme bouře jako světlé skvrny (foto Imke de Pater (UC Berkeley) & Keck Observatory). Na snímcích, které pořídil Kunio M. Sayanagi z Hampton University ve Virginii pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu, pokrývaly bouře oblast o délce 9.000 km. Průměr Uranu je víc než čtyři krát větší než průměr Země. Přepočteno na naše poměry, bouře by pokrývaly pásmo 2.250 km.
Lukáš 20.11.2014: Přistání sondy na kometě je snad důležitější než nějaká bouřka?!
26.11.2014: Je-li důležitější přistání družice na kometě než jiné informace z Vesmíru, se pozná až podle toho, co ta družice zjistí. Navíc dostatečně odborně erudovaných zpráv o částečně úspěšném přistání družice na jádře komety byl plný internet. Chtěl jsem upozornit na to, že ve Vesmíru existuje i něco, s čím družice Rosetta nemá nic společného.
2.5.2018: Mračna v atmosféře planety Uran tvoří drobné krystalky sirovodíku (sulfanu) H2S. Přestože krátká chemická říkanka zní: „Há dva es smrdí jako pes“, ve skutečnosti plyn jedovatější než kyanovodík smrdí po zkažených vejcích. Jeho přítomnosti vyplývá z infračervených spekter naměřených osmimetrovým teleskopem Gemini hvězdárny na vrcholu havajské sopky Mauna Kea. Překvapující je rozdíl oproti plynným obrům Jupiteru a Saturnu, kde stejnou roli hraje amoniak NH3. Na obrázku vidíme planetu Uran na snímku sondy Voyager z roku 1986 (NASA/JPL-Caltech, Public domain, via Wikimedia Commons).
